Jak to ti lidé zvládají?
Copak v sobě smutek nemají?
Nebo to jen v sobě potají
Uvnitř srdce stále tutlají?

Ruce na uších

18. prosince 2014 v 23:11 | Žet |  Poetry
Ruce na uších
Přes tvůj šepot křičím
Už si nejsem jistá ničím - ničím!
Ani sama sebou
Radši už mlčím...
Ne, slova nic neřeknou
A i když konec tuším
Svůj život strachu nesvěřím

Ne, nechci utéct
A pak se vymlouvat
Ne, ne, nechci to vzdát
A pak toho litovat..


Jen mi řekni, co dělat mám
Tady sama, tak mi poraď
Jak to překonat
A ty hlasy neslyšet
Smutek nechat na jindy
A to ticho překřičet?

Sama i na Vánoce
Co je to za svátky
Za okny padá, padá déšť
Po sněhu ani památky
Buď tu se mnou aspoň pro ten den
Jediný, ať mě samota uvnitř nezamyká
Jen pro jednou, ať mám pocit
Že nejsem proti ní tak krátká
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Reliant's Vulture Reliant's Vulture | Web | 1. ledna 2015 v 15:57 | Reagovat

Netušíš jak moc ti rozumím. Ale pamatuj, že dokud máš papír, tužku a sílu psát, nikdy nebudeš sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I am connected with loneliness - cause that's the only thing that won't leave me. That's the thing I'm surrounded by, lonely lonely loneliness.