Jak to ti lidé zvládají?
Copak v sobě smutek nemají?
Nebo to jen v sobě potají
Uvnitř srdce stále tutlají?

Poprava

12. prosince 2014 v 22:10 | Žet |  Prose
Kolem zněl pokřik přihlížejících lidí lačnících po mé krvi. Kat stojící vedle mě přistoupil ještě blíž a přinutil mě si kleknout. Poslední, co jsem spatřil, než jsem zavřel oči, byly oči toho kata. Byly krásné, upřímné. Když jsem na ně znovu upřel zrak, v šoku jsem si uvědomil, že je to žena. Mrkla na mě a náhle mě zavalil pocit důvěry. Důvěřil jsem naprosto cizímu člověku. Byl to ale člověk, který držel v rukou můj život, tak co mi zbývalo? Sekyra v její ruce se ke mně ale začala přibližovat a s ubývající vzdáleností mezi ní a mým krkem rostl křik přihližejících lidí. V duchu jsem přemýšlel, proč mě tak nenávidí, že touží vidět mě umírat. Rozhlédl jsem se po nich, ale nezahlédl jsem jedinou povědomou tvář. Bylo to divné, jako bych to nebyl já...


Náhle se ozval zvuk trubky - nepochybně nějaký signál. Katyně se náhle zastavila a položila sekyru na zem. Pod látkou zakrývající její tvář se na okamžik vyrýsoval úsměv. Ať ten povel znamenal cokoliv, rozhodně mi to prodloužilo život - aspoň na malou chvíli. A pokud ona byla na mé straně, měl jsem pocit, že se mi nemůže nic stát.
Jak se za malou chvíli ukázalo, trubka měla přivolat osobu blížící se nyní na podium, kde se vše odehrávalo.
"Pusťte ho. Vrahem je někdo jiný," promluvila osoba ke katyni a zároveň k divákům.
Srdce se mi tím na chvíli zastavilo, než jsem si uvědomil, že jsem zachráněn.
Žena s kápí mi uvolnila pouta a jak byla otočená zády k přihlížejícím, zašeptala mi do ucha: "Vyšlo to, počkám na tebe u kostela."

Neměl jsem potuchy, kdo to je a proč bych se s ní měl sejít, ale jedno bylo jisté - měla mou naprostou důvěru, takže jakmile se dostanu z dohledu nepřátel, zamířím ke kostelu.
Nemohl jsem tomu uvěřit - v jednu chvíli jsem málem cítil sekyru na svém krku a v druhou jsem byl volný.
Když jsem procházel zklamaným davem, otočil jsem se na jeviště - katyně se právě o něčem zaníceně bavila s tím člověkem, jenž oznámil mou nevinu. Rychle jsem ale pokračoval v chůzi, než si to někdo z nich rozmyslí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 12. prosince 2014 v 22:24 | Reagovat

Zajímavé. A docela škoda, že tak krátké, dost mě to vtáhlo. Jen snad - sekera nemá hrot, hrot je špička používaná k bodání, sekerou se bodat nedá a sekat hlava se nedá vlastně žádným hrotem ;)

2 Žet Žet | 12. prosince 2014 v 23:14 | Reagovat

Už opraveno, díky za upozornění a přeji přijemné počtení dalších příběhů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I am connected with loneliness - cause that's the only thing that won't leave me. That's the thing I'm surrounded by, lonely lonely loneliness.