Jak to ti lidé zvládají?
Copak v sobě smutek nemají?
Nebo to jen v sobě potají
Uvnitř srdce stále tutlají?

Utíkej

28. listopadu 2014 v 16:05 | Žet |  Prose
Opět jsem v sobě cítila tíseň. Postupně ve mně narůstala, stejně jako se zvětšovala bolest na hrudníku. Srdce mi tlouklo o sto šest, měla jsem strach. Jenže z čeho? Čeho jsem se tak bála...? Sama jsem nevěděla. Šla jsem do koupelny a umyla si ruce. A ještě jednou. A ještě. A ještě! Ale to nestačilo. Drhla jsem si je asi půl hodiny, ale myslíte, že to pomohlo? Kdepak.

Celá rozklepaná jsem dosedla zpátky na židli. Hned jsem zase vstala, nemohla jsem tam jen tak sedět. Natáhla jsem si na sebe svetr, popadla klíče a vyrazila ven. Ihned na mě foukl mrazivý noční vítr. To mě neodradilo. Okamžitě jsem se dala do běhu, běžela jsem co nejrychleji. Utíkala jsem a nechávala to vše za sebou - nebo se spíš o to snažila. Potřebovala jsem se odsud dostat pryč. Nemohla jsem tam zůstat už ani sekundu. Běžela jsem, co mi síly stačily. A víc. A víc... A víc!

Jen díky tomu, že mé tělo vyplavilo určité množství endorfinů, jsem se na místě nezbláznila. Běžela jsem ještě dál než normálně, nemohla jsem se zastavit. Hlavou mi vířily myšlenky příliš rychle, než abych byla schopná se na jednu z nich zaměřit, a moje nohy se s nimi zdá se snažily udržet krok. Co se mi honilo hlavou? Kdo ví... sama nemám tušení. Bylo to jako pokoušet se chytit jedinou sněhovou vločku v zimní vánici.

Podívala jsem se na mobil. Nebyla jsem venku víc jak hodinu. Položila jsem klíče zpět na stůl, dosedla na postel a zhluboka vdechovala potřebný kyslík. Bylo mi líp? Možná trošku. Tíseň ustupovala, ale ten strach zůstával. "Zbabělče," šeptala jsem si. "Srabe," vstala jsem a rozhodila rukama. "Blbá, blbá, blbá!" křičela jsem a dala se do breku. Takže ne, nebylo mi líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I am connected with loneliness - cause that's the only thing that won't leave me. That's the thing I'm surrounded by, lonely lonely loneliness.