Jak to ti lidé zvládají?
Copak v sobě smutek nemají?
Nebo to jen v sobě potají
Uvnitř srdce stále tutlají?

Strach II

28. listopadu 2014 v 19:06 | Žet |  Poetry
Strach se vkrádá
Pomalu a tiše
Nevědomky v tobě
Celou dobu dýše


Nikdy nevíš
Kdy za tebou přijde
Netuše a klidně
Přikrade se k tobě
Ze zadu tě chytí
A v obětí svém
Nikdy úplně nepoleví

A ty netušíš
Kdy se vrátí příště
Zase tě udeří
Obejme jak klíště

Říká ti věci,
které jsou lež.
Nechce ti pomoci
Tak do něho uteč!

Nenech se zmást
Nedovol mu
Tvé myšlenky ti krást
Nevěř mu, nemluv s ním
Jsi jeho otrok
On je tvůj stín

Slíbíš si
Že už se to nestane
Jenže se mýlíš
Myslíš snad, že to jen tak přestane?

Strach ti lže a ty mu věříš
Snad mu svůj život nesvěříš
Vždyť vždycky když ses snažil
On tě hnedka zpražil
A potajmu tě mučil slovy
Možná, třeba, coby kdyby
Odkdy věříš na sny, lži a sliby
Občas si říkám, že to snad ani nejsi ty...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I am connected with loneliness - cause that's the only thing that won't leave me. That's the thing I'm surrounded by, lonely lonely loneliness.