Jak to ti lidé zvládají?
Copak v sobě smutek nemají?
Nebo to jen v sobě potají
Uvnitř srdce stále tutlají?

Strach

28. listopadu 2014 v 18:51 | Žet |  Poetry
Říkáš, že se pro mě vrátíš
A vše dobré v zlé opět zvrátíš
Nutíš mě třást se před tebou strachem
Bojím se tě, jako bys byl
Mým budoucím vrahem


Zabiješ mě dnes a pak i zítra
Je to snad nějaká léčka, tvá nová šifra?
Zemřít a znovu pak zas ožít
O slitování tě opakovaně prosit



V noci se budím
Ze snu, kde hlavní roli máš ty
Temným pokojem bloudím
A bez znalosti Bible se tu modlím


Aby jsi už nikdy víc nepřišel
A všechno bylo jako dřív
Už nejsem ta malá vystrašená holčička
Už na mě nemáš takový vliv


Nedovolím ti zase za mnou přijít
A celou si mě vzít
Chceš jen mysl mou mást
A hloupé otázky mi klást

Děláš ze mě blázna
Co neví kudy kam
Chceš si se mnou hrát na
Šifry, lži a klam


Já ale nechci hrát
Tu tvou hloupou hru
Nechci se bát
Kdy zas budeš tu


Rozcuchané vlasy
Tvář bílá jako křída
Zkoušíš strašidelné grimasy
Strach s odvahou se ve mě střídá


Zacpávám si uši
Přes tvůj šepot řvu
Necháváš mě jenom tušit
Odpověď téměř mít na rtu


Nechci se zpovídat
Na tvé otázky snažit se odpovídat
Nechci, aby tu byl strach a lež
Copak mě neslyšíš? Odejdi, běž!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I am connected with loneliness - cause that's the only thing that won't leave me. That's the thing I'm surrounded by, lonely lonely loneliness.